svědomí

Slunce zapadá, noc se blíží,
oči se pozvolna ke spánku klíží.

Se záchvěvy na rtech a slzách na tvářích
vidíš temnou postavu, jak naklání se ve dveřích.

Je to Tvé svědomí, pronásleduje tě, honí,
nevíš co dělat, jsi sám, jizvy se Ti již nezahojí.

Ty jizvy v srdci, které pálí Tě, stále, tak moc.
..
Ikdyž se schováváš, ono si Tě najde,
Při každém západu slunce, ikdyž měsíc zajde.

Má tě stále na očích, Ty neunikneš nikam,
Máš jediné přání, vrátit to zpět, jinam.

Nejde mu utéci, prostě to nejde,
jedině až zemřeš, tak tahle nekonečná honička přejde.

Zbývá jen doufat a tajně si přát …