Zbývá jen ...

Vítr fouká do mé tváře,
životu jazyk nerozváže,
já ptám se však ptám se dál,
proč, jen proč,mi tohle život udělal?

Proč je krutý a plný zlosti?
Proč se Ti tak nejvíc pomstí?
Proč? Vždyť nic jsi neudělal.
Sedím v zimě, sedím dál.

Slzy mrznou, mění se v led,
proč není život sladký, jako dřív, jak med?
Proč vše zmizelo a utíká v dál?
Všem se nám do očí jen celou dobu smál.
Jen celou dobu lhal nám do očí.
Lhář je to, jen s Tvým srdcem zatočí.
A je pryč, jsi zas sám ...

Zbývá se radovat už jen z malých věcí,
zbývá se radovat,
však něco se tu najde, přeci.
Nepřestávej doufat, neboj se stínů,
nepřestávej doufat, nedávej si vinu,
nepřestávej, dýchej dál.

Jednou to budeš Ty, kdo to vyhrál a životu se smál !