Zklamání

Proč živote můj prabídný,
mi nedáš žádnou šanci,
bych odčinil své hříchy.
Proč ke mně jsi jen nevlídný,
když žádám tě o slitování,
proč tolik pln jsi pýchy?

Proč nevrhls mne raději tam,
kde řeka zapomění teče.
Ač zanikl bys v oné chvíli,
mě ulehčil bys od té hrozné křeče,
jež neustále svírá beztak mé chabé tělo
co ze dne na den v prázdnotu se promění.
Však pověz mi co těšit má mne,
když pro tu,jež srdce moje zlomila
zahojit jej bude chtít porozumění.

Věřil jsem,že ráda má mne,
leč srdce její bylo chladné.
Tak sebe sama se teď ptám,
zda miluji ji stále
a rozhodnout se? To nebude vůbec snadné.