Koblihy

Představte si, že pečete koblihy. Jenže je večer a tak si teď zrovna žádnou dovolit nemůžete. Smůla, nechte to tam doležet do rána a jdete s čistou hlavou spát. Jenže.

Nemůžete usnout, zbíhají se vám sliny, nemůžete si pomoct. Ta sladká vůně a představa té chuti je přece tak velká!

Vejdete do kuchyně, ale po koblihách jak by se slehla zem. Hledáte, strádáte po nich, oni nikde. Hledáte úplně všude: skříňky, linka, bar, dokonce dojde i na ledničku, taková hloupost. Jste na pokraji svých sil, už už to vzdáváte. Jste naštvaný, zatrpklý, ješitní. Vždyť: "Já sem ty koblihy sama udělala a oni mi je schovaj?! No to je vrchol.". Pokračuje spousta prostořekých nadávek.

Sedíte zachmuřený, a co nevidíte???? - Koblihy jsou v troubě. Ptáte se proč v troubě? Odpověď je prostá, máme kočku. Takže ať se vám příště stane něco podobného, nezačněte panikařit!!!!

Někdy je dobrý si to v klidu promyslet. Ztratit hlavu je opravdu to nejhorší, ať už jde o maličkosti či věci, o kterých nemám ani zdání. Nenadávejte! Já mám svou kočku napříč tomu mini neštěstíčku opravdu ráda a koblihy bych za ní teda určitě nedala.