Antreaydeis

Ty nevíš,
nevíš, že každý tvůj pohled mě dostává do kolen,
nevíš, že když se dotýkám tvých vlasů,
přál bych si být jedním z nich,
abych mohl stále být s tebou,
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí oni
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že když cítím tvou vůni, jsem v sedmém nebi,
nevíš, že tvůj úsměv mučí mé srdce,
přál bych si být
kapkami deště,
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí ony
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že tvůj hlas mne ukolébá,
nevíš, že tvoje přítomnost, mi stačí ke štěstí,
přál bych si být
slunečními paprsky
dotýkat se tě
a hladit
jako smějí oni
chci i já.

Ty nevíš,
nevíš, že tvoje nevědomost mě ničí,
nevíš, že mě sžírá strach ti něco říct,
přál bych si být větrem,
a zlehka se dotýkat tvých rtů,
hrát si s tvými vlasy,
být s tebou,
jako smí on
chci i já.

Ty nevíš,
asi proto, že jsem nikdy nic neřekl...
(a nenaznačil)