...Běž dál...

Osud když začne Ti nevhodný scénář psát,
když chviličku s Tvým životem chce si jen hrát,
tak se nesmíš nechat, hezky mu to vrať,
a dobu tuto si několikrát zkrať.

Stačí k tomu málo, třeba ráno vstát,
a na celičký svět, svým úsměvem roztomiloučkým, se smát,
aby ho každičký spatřil směl,
kdykoliv by tento nejsladčejší div světa spatřit chtěl.

Očka Tvá, ať barvu lesku opět chytí,
aby šlo na sluníčku jasném vidět, jak překrásně se třpytí.
Až jako kvítek takto bude Tvoje tvářička,
usmívat se začne zlehounka i Tvá dušička.

Potom na lidičky, jenž máš ráda, dej,
jen o tyto super lidičky kolem sebe dbej.
Nebudeš mít zármutky, ani starosti,
pouze pocítíš na sobě spoustu radosti.

Ze špatného období nakonec jako z kukly motýlek vyletíš,
coby nejroztomilejšejší andílek na obláčku poletíš,
až doletíš do výšky nebeské,
kde zjistíš, že Tvé myšlenky již nikdy nebudou nehezké.

Jak sama vidíš, osud nepřemůže čas,
kdy šťastná budeš pořád, jen a zas,
kdy budeš se pořád, jen a jen smát,
kdy život jako radost zase začneš brát.

Nemá cenu minulosti v sobě dusit,
raději něco nové z přítomnosti to chce zkusit.
A budoucnost? Ta Ti otvírá nové cesty s otevřenou náručí,
a Tobě už zbývá vybrat si tu, kterou Ti Tvé smysly, hlavička a srdíčko poručí ...