Gothická romance

Už se blíží, už je tak blízko. Už je skoro na dosah. Ta chvíle, pár okamžiků, než zapadne slunce dávající život lidem a na temnou oblohu vystoupá stříbrný měsíc, chránící noc a všechny její tajemství. Ano, už je to tady. Slunce pomalu zapadá a obloha se halí do temného pláště. Už je ten správný čas.
Stejně jako posledních pět měsíců. Stejně jako každou noc, tak se i dnes vydávám tam, kde by každý z nás měl nalézt věčný spánek a odpočinek. Avšak ne každému je to dopřáno. Z dálky již slyším vrzání brány. Vítr si s ní pohrává a jakoby mě sám zval, lákal. Jen pojď blíž, pojď, už jsi očekáván. Opatrně a neslyšně našlapuji, jako bych se bál, že vyruším někoho z věčného spánku. Všude však panuje ticho. Hrobové ticho a tma. Studený vítr mě sevře v objetí. Cítím ji. Je tady. Je tak blízko. Jsi to Ty. Zašeptám a čekám odpověď. Chvíli se nic neděje. Poté ale uslyším tichý hlásek šeptající to krásné a zároveň mučivé ano. Ano, jsem tady. Otočím se. Je nádherná. Smrtelně bledá pokožka, dlouhé havraní vlasy, splývající šaty. To je ona. Ta, pro kterou jsem ochotný vzdát se života. Jsem tady. A dnes Tě už nepustím, už se mi nerozplyneš s mizející nocí. Dnes a už nikdy. Ne, nemohu po Tobě chtít něco takového. Víš co je to věčnost? Věčnost, když nikam nepatříš? Když nemáš ve světě své místo? Když nemáš ani možnost vidět vycházející slunce? Ne, to Ti nedovolím. Nemusím se dovolovat. Mé srdce už dávno rozhodlo za mě. Nepatrný úsměv jí přeběhne přes rty. Když uděláš to, co chceš udělat, budeš na věky odsouzen bloudit po tomto světě. Nikdy se už nedostaneš na druhou stranu. Nedostaneš se na ono věčné a nádherné místo. Žádné místo by bez Tebe nebylo krásné. Teď nebo nikdy. V ruce mě zastudí chladné ostří žiletky. Pomalu se mi dostává pod kůži. Přestávám vnímat okolí. Najednou je všude tma. V dálce je však malé světlo a vystupuje z něj postava. Pošetilý blázne. Neměls to dělat, ale dobrá, když tedy tolik toužíš po věčnosti bez klidu, máš ho mít! A poté zase černočerná tma. Probudím se. Vstanu a rozhlédnu se kolem. Pořád jsem na hřbitově, ale něco je jinak. Připadám si najednou tak lehký. Už vím proč. Pode mnou leží bezvládné tělo. Mé tělo. Co jsi to udělal? Pro tebe. Něžně jí stisknu v dlaních tvář a políbím.
Konečně. Celá věčnost je naše…………..