Cizinec z Říma

Po dvou dnech,kdy se trochu dostala z šoku,zašla Jitka k Antonii.Byl den a tak nepředpokládala že jí Antonie přijde otevřít dveře.
Vstoupila tedy dovnitř a rozhlížela se.S Natálkou v náručí pomalu postupovala dál.
"Antonie,Antonie!"zakřičela do temné místnosti a ozvala se ozvěna.
Antonie se po chvilce objevila na schodišti a celá rozespalá si mnula obě oči.
"Jitko,co tu děláte?Děje se něco?"
Jitka vyšlapala schody nahoru za Antonií.
"Můžeme si promluvit?Potřebuji si z někým popovídat a nemám s kým."prosila zoufale Antonii.
"Tak jdeme do kuchyně a tam mně vše povíš."navrhla a převzala od vyčerpané Jitky malou Natálku.Odnesla jí do vedlejší místnosti a polospící jí položila na měkký gauč.Přikryla jí teplým přehozem a zamkla dveře.Pak šla za Jitkou do kuchyně která už tam ohřívala vodu na kávu.
"Ukaž,sedni si,já to udělám."odstrčila jí když viděla v jakém je stavu.Ta se s třesoucíma rukama zhroutila na židli.
"Co ti je?"cukla sebou Antonie zděšeně.
"Není mně dobře,dva dny jsem seděla u Natalie a ani jsem nezamhouřila oči."začala Jitka.
Antonie nalila vroucí vodu do velkého šálku,podala ho Jitce a sedla si k ní.
Jitka jí vypravovala vše co se před dvěma dny stalo.Došly jí cigarety a tak šla s Natálkou do blízké večerky.Tam se jí Natálka ztratila a utekla do postranní uličky.
"Tam jí napadl......."začala větu ale slzy jí zabránily mluvit.
"Někdo napadl Natalku?Kdo proboha?"zděsila se Antonie.
".......upír."vyhrkla ze sebe najednou a rozbrečela se.
"Upír.....to by si snad žádný nedovolil,napadnout malé děcko.Co to je za zbabjelost?"rozčilovala se.
"Pamatuješ si jak vypadal?Řekni mně jak vypadal."vyptávala se.
Jitka popsala Angela přesně jak si ho ona pamatovala z uličky za diskotékou.
"Angelus"vyhrkla ze sebe.
"Ty ho znáš?"utírala si slzy Jitka.
"Má to být prý král upírů ale zatím je to jen zbabělec první třídy."naštvala se Antonie.
"Odneseme Natálku do hořejšího pokoje a obě se vyspíte.Až se setmí,tak zařídím aby se to neopakovalo......ještě nevím jak ale to vymyslím."dodala nejistě Antonie.
Nastala noc a Antonie se vydala hledat nafoukaného Bruse.Prohledala celé město.Byla tak zabraná do hledání že celičkou noc nepomyslela na to že má hlad.
"Kde jen může být?"vzdychla si už unavená.
Najednou zazněl do ticha noci zvuk zavírajícího se kamenného poklopu od kanálu.
"Kanály,no jasně."svitlo jí že jediné místo kam se nedívala byly kanály města.
"Fůůůj."zašklebila se když odtáhla poklop kanalizace.
"To si nemohl vybrat jiné místo?"postěžovala si sama sobě a skočila dovnitř,
Zkalená voda se rozstříkla okolo když dopadla na zem.
"Bože,to není louka plná fialek."vyhrkla ze sebe a okamžitě si zacpala nos."Tak jdeme dál."
Po patnácti minutách se ale k vůni kanálu přidala i vůně smrti.A vodou začala proudit i krev.Za okamžik došla na rozcestí.
Pořádně se porozhlídla a všimla si že u pravé roury je kaluž krve.Vydala se tedy vpravo.
Hned jak zašla za roh,uslyšela zvuk jako by někdo táhl něco za sebou.Zrychlila tedy.
"Přeji dobré chutnání"
Brus se otočil a mrtvola,kterou táhl za sebou,mu vyklouzla z rukou.Byl to vychrtlí,starý bezdomovec kterej by za nedlouho zemřel stejně sám,hlady.
"Kde se tu bereš?Proč nejsi ve své barabizně na které tak lpíš?"odsekl.
"No,pořád při starém,co?Vychování nikde a ani to nepozdraví když potká starou známou."
"Co tu hledáš?"zavrčel na ní.
"Já?Já si udělala jen malou procházku kanálama.Dnes je tak krásná noc na malý výlet."zažertovala.
"Co tu hledáš ty špíno."znovu na ní zavrčel.To už ale dostal odpověď ve stejné tónině jako byla otázka.
"Tebe..."zavrčela na něj a vykročila vpřed"...a Angeluse."dodala.
"Ty si myslíš že ti povím kde najít mého pána?Jsi zešílela?"zasmál se.
"Hele kámo,to už sem si zažila a nerada bych to absolvovala znova."
"Co zažila?"otázal se vísmněšně.
"To že bych to z tebe musela vymlátit,tak co?Řekneš my to sám nebo si musím dát repeťte?"

Na druhou noc už měla Antonie zamluvenou letenku do Říma kde už měl být zpátky Angel.
Když přijela do Říma,šla Antonie na místo co jí popsal Brus.
Ocitla se před velkou,mramorovou branou.Přes ní viděla nádhernou,velkou zahradu a za ní na kopci,ohromné sídlo krále.
Okolo brány šla posluhovačka a ve světle lamp,umístěnými okolo,jasně viděla jak vede na železném řetězu černého pantera.
V Antonii to hrklo.Z údivu jí přivedl až hlas ženy.
"Co tu provádíte,jděte odsud,tady nemáte co dělat."vyháněla jí žena.
Antonie trochu poodstoupila ale když žena z panterem odešly,zas přistoupila k bráně.
Na vratech zdobených velkými klepadly byl i zvonek z mluvítkem.Antonie tedy zmáčkla tlačítko a z mluvítka se ozval mužský hlas.
"Kdo jste a čehož si žádáte?"ozvalo se.
Antonie chvilku mlčela a hned jí napadlo že nemůže přijít za králem a oznámit že si s ním jde vyřizovat účty.
"Potřebuji mluvit s králem Angelusem v naléhavé záležitosti.Potřebuji jeho pomoc."odpověděla náhle.
Brána zaskřípala a trochu se otevřela.Antonie vešla dovnitř ale hned po pár metrech k ní přistoupily dva vojáci.
V rukou měly oba černé samopaly a jejich oči jí probodávaly skrz na skrz.Antonie tedy sklonila hlavu.
"Ukažte nám svou totožnost."promluvil jeden z nich.
Blesklo jí hlavou že král si nemůže nechat vniknou do zámku prostého člověka.
Když zvedla zase hlavu,její oči pláli rudě jako krev.
"Dobře,můžete jít dál."pokračoval a oba odstoupily aby mohla projít.
Antonie šla překrásnou zahradou až ke kopci na kterém stálo velké sídlo.Chvilku si prohlížela Angeluv palác a podivila se,proč chce tento překrásný dům opustit.Ale to jí bylo vlastně jedno,byla to jeho věc,ne její.Šla tedy dál.
Když přišla ke dveřím sídla,přivítal jí tam šediví muž ve služebnickém obleku.Hned na první pohled Antonie poznala že to není upír ale jen prostý muž.Rukou pokynul a odstoupil od dveří.Antonie vešla dovnitř a stařík jí mlčky vedl dlouhou chodbou až do velkého salónku,kde po stěnách vysely zrcadla a uprostřed stál stolek se sušenkami a pomerančoví džus.Vedle něj byly dvě velká,černá,kožená křesla.Domovník opět pokynul rukou a usadil Antonii do křesla.Ukázal na sušenky stojící na stolku a odešel.
Po delší chvilce čekání,kdy se začala už nudit,se ozvala ohromná rána gongu.
Antonie se lekla že okamžitě vyskočila z křesla a srdce jí bušilo na poplach.Když se hned sklydnila,pomalým krokem se přiblížila trochu ke dveřím.V očekávání že Angel vstoupí dveřmi do místnosti si nevšimla že už stojí za ní.
"Dobrý večer.co tu pohledáváte?"zazněl Angeluv hlas za ní.Antonie zas povyskočila leknutím a otočila se.
Angel tam stál v kožených,černých kalhotách,lesknoucí se černé košili a na krku svůj znak.Ten byl vyryt i na prstenu co nosil na levé ruce.Pravou ruku měl elegantně za zády.
"Ty sprostej zbabělče co je schopen napadnout bezbranné děcko,ty si dovoluješ říkat si král?"rozjela se Antonie hned jak ho spatřila.
"Moment,"skočil jí do řeči"tak za prvé,netikejte my,husy jsme spolu nepásly a za druhé,o jaké dítě se tu hovoří.Já jich zabil už víc."
"Jedná se o tu malou,blonďatou holčičku kterou jste tak zbaběle napadl v Německu před čtyřmi dny."zrudla vsteky.
Angel se na ní chvilku s úsmněvěm díval a pak se otočil zády k ní a šel pomalu ke stolku.
"A proč se tak zajímáte zrovna o toto děcko?"položil Antonii otázku a otočil se k ní.
"Protože je to moje kmotřenka,proto."zavrčela vsteky.
"Aha,o důvod víc proč jsem jí měl zabít."odvětil klidně.
To už ale Antonie nevydržela a popadla kožené křeslo a silou ho mrštila po Angelovi.Ten ho jen rukou odmrštil na zem a ani pohledem neuhnul z její zuřící tváře.
Hned jak zazněla rána dopadajícího křesla se do místnosti vřítilo patnáct Angelovich vojáků.Angel jen zvedl ruku a zastavil je.
Antonie rozdejchávala zlost co teď cítila k Angelovi a oba se na sebe dívaly.
"To je v pořádku."řekl klidně Angel vojákům.
"Napadnout maminku z malým děckem tomu se nedá říci nijak než zbabělost a svinstvo.To má být charakter krále?"rozkřičela se.
Voják,stojící jako první,vypálil do Antoniiních zad pět střel ze samopalu.Pak ale na Angelovo lusknutí shořel.
Ostatní vojáci jen malinko poodstoupily a pozorovaly co se bude dít dál.
Antonie zasípala bolestí a zavřela na chvilku oči.Stála ale pořád pevně na zemi.Když se jí rány začaly zacelovat,znovu je otevřela.
"Proč jste to udělal?Proč jste ho zastavil?"zeptala se nechápavě.
"Ze stejného důvodu jako jsem nechal žít tu mámu z děckem.Ze stejného důvodu proč ty jsi kmotra lidského dítěte.Ze soucitu."
"U mně to ale soucit není,u mně je to z čisté lásky."odvětila Antonie a otočila se k odchodu.Anglovi povolily svaly v obličeji. Nechápal.Když dorazila Antonie k vojákům,otočila se.
"Mám návrh,zámek neprodám ale pro mně je moc velký.Pokud by byl zájem,král může bydlet se mnou."oznámila návrh a otočila se zas k odchodu.
"Počkej..."zadržel jí Angel"....už bude svítat,rád ti poskytnu ubytování na tento den."navrhl také Angel.
Stojící Antonie mezi houfem vojáků tam jen stála a přemýšlela.Stejně jiná možnost už nebyla,slunce už nakukovalo na obzor.

Druhou noc,když Antonie vstala,sešla dolů a potkala známého komorníka.Už na první pohled se jí zdál jako moc hodný člověk.
"Vyspinkala se slečna dobře?"poprvé na ní promluvil.
"Ano,moc děkuji za optání."odpověděla zdvořile.
"Tudy prosím,pán vás čeká dole v jídelně na snídani."oznámil a vedl Antonii dál.
Když šly těmy chodbami co připomínaly spíš bludiště,začala se víc zajímat o Angela a jeho jednaní.
"Jak se vám pracuje?Myslím mezi upírama a ve službách krále?"otázala se nesměle komorníka.
"Jsem už z pánem skoro od narození a vždy se ke mně choval velmi dobře,nemám si na nic stěžovat madam."odpověděl hbitě.
Když došly k velkým vstupním dveřím,komorník pokynul Antonii ať vstoupí a vzdálil se.
Antonie vešla do velké místnosti a hned jí zaujala velká televize přes celou protější stěnu.
Angel už byl v jídelně a mluvil s jednou služebnou.
"Dobrý večer přeji."pozdravila Antonie."
"Ahoj."opětoval pozdrav Angel a otočil se zpět na služebnou.
Antonie si sedla k železnému stolu na kožené křeslo a rozhlížela se kolem sebe.
Kromě televize tam měl Angel velké sklo směřující do moře.Tak že když se na něj podívala,proplul zrovna okolo velký žralok.
"Páni."zašeptala udiveně Antonie.
Zachvylku si všimla jak se služka vzdaluje a Angel se blíží ke stolu.Sedl si naproti Antonii.
"Doufám že ti vyhládlo,mám pro tebe překvapení."oznámil Angel.
"Ano,mám docela hlad."odpověděla ale už předem se děsila co to může být za překvapení.
Angel zatleskal a služebná přijela z vozíčkem na kterém byl džbán z krví a dvě sklenky na víno.Služebná jemně nalila krev do sklenic a odešla.
"Předkrm,abychom dostaly apetit."řekl Angelus a zvedl sklenku na přípitek."tak na naše společné žití?"optal se.
"Ano,na žití."znejistila Antonie.
Když dopily sklenku až do dna,Angel zas tleskl do dlaní.Teď ale nepřišla služebná ale dva vojáci táhly za sebou mladou blondýnku která křičela strachy.Na sobě měla jen cáry modrých letních šatů.
Žena křičela tak hodně že to Antonii rvalo srdce.
"Dost!!"křikla na celou jídelnu a vstala z křesla."Už nemám hlad ani chuť."omluvila se znechuceně Antonie a odešla z jídelny.
Angel vstal a přistoupil k ječící ženě a uchopil jí za hlavu.Prudké škubnutí,prasknutí a dívka ležela mrtvá na zemi.
"Ticho."poliboval si Angel a vydal se za Antonii.Našel jí stojící na schodech na zahradě.Opíraje se o zábradlí a zhluboka dýchaje.
"Jen abys to ztěmy dietami nepřehnala."ozvalo se za Antonii.
"Jedu domů,tady mně to nějak nesvědčí."oznámila mu Antonie."Až se vám bude chtít tak přijeďte do Německa."dodala.

Po pár dnech,kdy byla zas v pustém zámku sama,zaznělo bušení na dveře.Antonie šla otevřít dveře.
Za dveřmi stála známá tvář Bruse.Když Antonie otevřela dveře,viděla jen jak hned Brus polkl a k jejímu překvapení i pozdravil.
"Dobrý večer,tady vám můj pán posílá vzkas."řekl a podal Antonii zapečetěnou obálku.Poté odstoupil od dveří.
"Naschledanou."rozloučil se zdvořile.
"Nashle."vyvalila oči Antonie.Chvilku tam tak stála s údivem než Brus nastoupil do auta a odjel.
"Áaa,rázná výchova stále zabírá."rozesmála se trochu Antonie a vspomněla si na poslední setkání s Brusem.

Milá Antonie,velmi rád příjmu vaše pozvání ke spolu bydlení ve vašem sídle.
Těším se až zas přijedu do Německa.Můj příjezd se bude konat 22.9.tohoto roku.

Král Angelus

Nic víc tam nebylo a 22. bylo už za 5 dní.To není dlouhá doba na úklid celého zámku,pomyslela si když za dveřmi četla dopis.
Po dobu 5 nocí se tedy Antonie stravovala pouze zvířecí krví z lesa a zbytek času strávila úklidem zámku.Aby vše stačila.
Ještě pátou noc se zabývala úklidem hlavní chodby v zámku.Vymetla pavučiny a zametla podlahu.Zrovna vymetávala bordel z domu když uslyšela hluk stěhovacích aut.Po příjezdové lesní cestě se přiřítila černá limuzína,deset stěhovacích vozů a za nimi deset vojenských aut.Pět nákladních a pět obyčejných vozů,vezoucích vojsko a služebné.Antonie zůstala v šoku stát mezi dveřmi.
Na sobě zaprášené tepláky a koště ještě v ruce.
Angel elegantně vystoupil z limuzíny , zamířil si to k Antonii a zastavil se.
"Ahoj,sluší ti to."oslovil šokovanou Antonii."Já vím,je toho málo ale druhá skupina se zdržela,ještě dorazí."pokračoval.
"Ten zámek není nafukovací."probrala se Antonie."Tak pojďte dál."
Zavedla Angela do zrovna uklizené chodby a sama si sedla na schody.Pozorujíc nenadálí ruch v domě,jak služebné nosí všelijaké věci do domu.Mezi novodobou technikou byl i obrovský lustr z křišťálu který přenesly do tanečního sálu a nahradily tím starý.
"Angele."oslovila ho když procházel okolo.Ten přistoupil k Antonii.
"Celí dům ti tedy tímto přenechávám.Jediné co si vyhrazuji za soukromé jsou dvě věže na konci chodeb.Já jsi jdu odpočinout tak si tu zařizuj co je za potřebý."oznámila Antonie,vstala a odebrala se do své ložnice ve věži.
Sloužící pracovaly celou noc i den a tak když druhou noc sešla Antonie dolů,nevěděla zda je ještě ve svém domě nebo zas u Angela v jeho sídle.Po celém domě byly rozmístěny širokoúhlé televize a na zdech vysely obrazy v životní velikosti lidí které ani neznala.Když otevřela dveře do tanečního sálu,čekal jí další šok.Naproti ní stál podél celé zdi velký diskotékoví pult,v každém rohu stála maxi aparatura a na stropě bylo,krom křišťálového lustru,pověšeny dvě maxi diskotékové koule.Podél stropu nainstalovány barevná světla.Po celé pravé stěně bylo pověšeno mnoho zrcadel,tak to vypadalo že to není stěna ale maxi zrcadlo.Celí zámek byl prošpikován elektronikou na kterou už Antonie nebyla zvyklá.
"Bože,co to s tím zámkem provedl a dá se to stihnout vůbec za takovouhle dobu."řekla si potichu pro sebe.
Za jejími zády se pohybovalo mnoho služebnictva.Přešla chodbu a nakoukla do vedlejšího sálu.Tam zpozorovala spoustu rakví předělané jako palandy a za nimi byly police a stojany s různými zbraněmi,od střelných malých pistolí,přes samopaly,bazuky až k nožům a mečům různých velikostí a tvarů.Zhrozila se.Otočila se tedy na podpatku a šla se odreagovat do zrekonstruované kaple ve druhé věži.Kaple byla zářivá.Bílé stěny zdobily staré sochy svatých.Pár nových lavic ve světle hnědém provedení se vyjímaly uprostřed a na protější zdi vysel dvoumetroví kříž s ukřižovaným kristem.Na oltáři byla rozevřená bible s dvěma svícnama a v každé byla zasazena dlouhá,bílá svíce.Antonie si nejdřív sedla na jednu z předních lavic a koukala se na visící kříž.
Takovouhle náhlou změnu tedy vážně nečekala,pomyslela si.Jak to teď dopadne?Z tichého zámku udělal Angel prodejnu z domácí elektronikou,diskotéku první třídy a zbrojírnu.Co přijde dál?
Pak se ale položila na lavici a pozorovala zachovaný strop pomalovaný svatými,anděly a bílými mraky.
Barvy byly už vybledlé a sedřené ale jasně se dalo rozeznat co značí malby.
Jak se tak na ně dívala,zdálo se že se andělé hýbají.Nedokázala si to vysvětlit ale jako by mávaly křídly a dívaly se na ní.