Šťastný den kouzelníkův

Špičatý klobouk, starý plášť,
a hůlka, jeho jmění,
odváté mládí, hořkost, zášť,
to kouzlem těžko změní.

Zář očí jasných, výskot, smích,
a potlesk dětských dlaní,
největší kouzlo našel v nich,
v tom světě dětských přání.

Opona těžká zvedla prach,
a sál je temný, tichý,
nepřijdou dnes, hruď svírá strach,
že za zdmi puknou smíchy!

Kouzelník číslo předvádí
a do tmy hůlkou mává,
s kartami svižně dovádí,
zklamání odolává.

Najednou kdosi zatleskal
a ovace jen sílí,
rozžali světlo, plný sál!
Jak živ byl zas v tu chvíli!

Špičatý klobouk, starý plášť
a hůlka, jeho jmění,
odváté mládí, a ta zášť?
Ta kdesi v zapomnění.