Pocit štěstí

Znáte ten pocit, probudíte se do nádherného rána,modrá obloha slibuje krásný den a vám připadá, že v takový den se nemůže stát nic nepříjemného. A taky se nestane.
Vychutnáváte si svou ranní kávu, zamknete byt a scházíte po schodech, potkáte sousedku a i ona se vám dnes zdá mnohem usměvavější než obvykle.
Jdete tou známou ulicí, která je každý den stejná a přesto na vás dnes úplně jinak působí.
Míjí vás lidé a usmívají se, jindy to nedělají.
Procházíte parkem a vidíte párek kachen, jak starostlivě dohlíží na hejno mláďat, kterým dva důchodci lámou rohlík.
Slunce je ještě ospalé, ale už má sílu, voní posečená tráva a vy jste se nad tím vším museli pozastavit. A to je dobře.
Usmíváte se nad tím, jak málo stačí člověku, aby si mohl říct,tohle je pocit blaha, tohle je spokojenost, spojení vnitřního a vnějšího klidu, dokonalé splynutí, kouzlo harmonie.
Pocit štěstí míváme z různých důvodů, dostali jsme dobré místo,uspěli jsme při zkoušce, jsme zamilovaní. Máme důvod si gratulovat a tak nám zrovna v tu chvíli nevadí, že celý den prší a svět se topí v šeru,jako by byl pod pokličkou, nebo že jsme propásli díl oblíbeného seriálu.
Ale tohle je jiné.
Nemáme žádný zvláštní ani velkolepý důvod k radosti, spokojenosti či k oslavám. Nemáme důvod, ale máme ten pocit. V tu chvíli jsme bezdůvodně šťastni a ti, co nás míjí, ten pocit sdílí s námi.
Usmívají se na nás a my jim úsměv vracíme, všechno to trvá jen chvilku, než
nás všednost pracovního dne vytrhne z toho zasnění, ale stopa zůstane.
Měli jsme pocit štěstí, že jsme se mohli zhluboka nadechnout toho letního rána, zaposlouchat se do toho kousku poezie přírody v městském parku a ten pocit
nám sedne na duši jako motýl.
O pár hodin později už máme všichni docela jiné starosti a deštivé ráno příštího dne smyje
poslední stopy toho kouzla, ale deštivá rána se střídají s těmi kouzelnými a motýl
nám sedá na duši zas a znova, nebo se o to
aspoň pokouší.
Jak často se ho snažíte chytit vy?