Delirium
Vypoulených očí pár
a ústa otevřená,
výkřik do tmy se z nich dral,
a pak zůstala němá.
Stíny tančí po stěnách
a ticho v hlavě sílí,
z noci ubožák má strach,
když den je ještě bílý!
Tělo bílé, studené
a mysl napůl v mlze,
v okně ďáblův sluhů rej
se vysmívá mu drze.
Snad smrt by byla milejší,
než nemoc drásající,
jen čekání ho konejší
a strach mu milostnicí.
Hlas poblouzněné představy
se mozkem tiše plíží,
a náhle čísi řvavý smích
a zvuk řinčení mříží.
Pak kroky v chodbě zazněly,
na kliku kdosi sahá,
to smrt se blíží k posteli,
je pod hábitem nahá.
Však náhle přišlo svítání
a Bůh je v bílém plášti,
nad vpadlou hruď se naklání
a čelo smutně svraští.
Proč troskou stal se z člověka?
Co s vůlí zmůže vědec,
on před smrt s prosbou pokleká,
toť delirium tremens.
| Angela 14.04.2010 16:44 |
| doufám, že se smím přidat... 1 |
| babybee 15.06.2009 22:10 |
| moc děkuji všem:-)) |
| Sisinka 15.06.2009 21:40 |
| Opravdu povedená,dávám také za 1! |
| Lytchi 15.06.2009 12:20 |
| Tak já se jen přidávám;) Opravdu podařená! |
| milka 14.06.2009 23:05 |
| Naprosto souhlasím s Kocourem,super!!! |
| Kocour 14.06.2009 18:20 |
| Opravdu perfektní!! Není co dodat! ;-) |
