V pavučině

Tvůj svět je šedá pavučina,
není v něm cit, jen samá lež,
snad nebyla to jen má vina,
že zlákal jsi mě na faleš.

Tvá slůvka duši zahřívala,
tvůj dotyk pálil na těle,
já hloupá, všechno jsem ti dala,
teď nemám ani přátele.

Splétáš svou síť a roky běží,
své sny před tebou zamykám,
i zbytky touhy hledám stěží,
tomu se láska neříká.

Už dávno není důvod váhat,
vzal jsi mi víc, než chtěl jsi dát,
nemám co ztratit, proč se zdráhat,
jiné, na city zkoušej hrát!