Testament

Už nedostává se mi slov a dech se rychle krátí,
vy přání mé, to poslední, mou vůli chcete znáti.

Já žil jsem tak, jak žít jsem chtěl a bral jsem víc, než dával,
však zločin nelpí na rukou a nemravnost jsem káral.

Zda v Boha věřím, nevím sám, však co teď ještě zbývá?
Tak skláním hlavu k motlitbám a jestli On se dívá,
snad odpustí těch hříchů pár a očistí mou duši, neb jestli pro peklo jsem zrál, jen On a ďábel tuší.

Teď vězte, moji nejdražší, už přichází ta chvíle,
můj hrob ať zdobí kámen jen a na něm růže bílé.

Já miloval jsem ženu svou a děti vším mi byli,
tak polibte mě naposled, já sám už nemám síly.

Je těžké každé loučení, však nadějí je návrat,
když loučíme se s životem, už není komu mávat.

Tak žijte blaze, přátelé, vzpomínku zachovejte,
čas bolest ztráty utiší, leč v paměti mě mějte.