Náboženství

Česko a náboženství? Českou Republiku tvoří z větší části ateisté a podle mě je to dobře. Protože právě náboženství často vedlo akorát k rozepřím, které vedly k válkám a války zpravidla vedou ke smrti, utrpení a bezmoci. Vzpomeňme si na dobrotivé Křesťany a jejich vykonavatele boží moci nazývající se Křižáci, kteří táhli až na blízký východ, kde chtěli šířit svou víru bez ohledu na to, jestli se ji ti druzí chtějí učit. A naopak, když nás posléze přijeli „navštívit“ Turkové. Nebo když se v Čechách dobrý úmysl zvrtnul v zabíjení a plenění v čele s jednookým generálem. Když radikální pravice chce vyhladit židy a málem by se jim to i podařilo. Když Čína chce napravit Buddhistický Tibet a snad podle mě jediného nezištného a dobrosrdečného náboženského vůdce nechce vpustit do své země. A těch případů je daleko, daleko více. Tím chci říct, že válka je přitahována rozdíly v náboženství stejně jako železo magnetem ať už jsou věřící agresoři nebo oběti. Zkrátka chybí tolerance a respekt k jiným vyznáním a přesvědčením a to jak mezi věřícími různého vyznání tak i mezi věřícími a ateisti. Proč mi chtějí popřít Darwina s náhradním vysvětlením, které zní: „Bůh“. „Jak vznikla Země?“: „Bůh“. Není nic jednoduššího než všechno svalit na imaginární postavu koukající z nebes. „Proti gustu žádný dišputát“ a tak si říkám, že já mám svou pravdu a oni zase tu svoji. Já věřím ve Svět ovládaný vědeckými zákony a občas bohužel i nedbale člověkem. Nebo je to úplně jinak a jsem, jak říká můj ve filozofii plácající se kamarád, jen obsah něčího snu a když se probudí, tak prostě skončím.