OPUŠTĚNÝ CHRÁM

V posvátném tichu,které mi bije do uší,
miliony vzlyků,proseb,které nikdo netuší,
přemýšlím sama na koberci z baldachýnu,
zda vyslyšíš mě Pane,zda sejmeš moji vinu?

Jen sem tam zavrzá to,a rozlehou se kroky,
jsou tady místa prosezená,těch co chodí sem už roky..

Já také přicházím,a vkládám naději,
škoda že neslyším odpověď,to bych raději..
tak zbývá mi jen doufat,že nahoře mě slyší,
vždyť jen On ví nejlíp,jak se lidé liší..

Slavnostní chlad se mi vrývá pod kůži,
a já se tiše ptám,kdo má ustláno na růžích..
snad nikdo,každý má svůj kříž,
a když ho nese,tak je prý cíli blíž..

Tak zase příště přijdu,vím,že mě budeš čekat,
a já zapalím svíci,a vosk z ní bude stékat..
stékat až na mé ruce,plné odhodlání,
a věřím tobě Bože,že vyprosím si smilování...