BALADA O SOBECTVÍ
Když mu štěstím pláčeš v náručí,
když ho líbáš,- líbej!,kdo ti poručí?
když ho zvedáš z hory prachu,
když chceš vzít kus jeho strachu...
HŘÁT MU SRDCE VE DLANÍCH...
KDO TĚ Z TOHO ZACHRÁNÍ?
Nevšímavě,přezíravě,žije si svůj život dál..
Jak je tobě?Nebojíš se? - to se nikdy nezeptal.
Jeho srdce nestačí mu,po kouskách ti krade tvé
pomalu a nenápadně,bolestí je rozpadlé.
A on silný,spokojený,všechnu starost tobě dal..
Ty se bojíš,ztrácíš srdce,on si žije jako král.
HŘÁT MU SRDCE VE DLANÍCH...
KDO TĚ Z TOHO ZACHRÁNÍ?
Léta běží,bolest sílí,stáří už je blízko nás,
jeho srdce jak kus ledu,jenom sníh a déšť a mráz..
Hlavu stříbrem obarvenou,sklání pod tou tíhou vin.
V duchu prosí,odpustíš mu,to,čím se ti provinil?
TEĎ TĚ CHCE HŘÁT VE DLANÍCH...
MYSLÍŠ,ŽE TO ZACHRÁNÍ?...
| Luk_ass 30.04.2009 15:01 |
| Rozhodně vynikající záležitost! |
| Kamill 21.04.2009 22:22 |
| Tak nádherně vtíravý,bolestný text,prosící o vyslišení,dokáže napsat pouze člověk,který skutečně něco zažil. Jedním slovem nádhera!! Ach ano,kdopak mě z toho všeho zachrání? Díky za vše,Milenko.Kamill. |
| plzáček 15.04.2009 09:48 |
| Milá Milko, básnička je nádherná, myslím že Ti rozumím, ono to tak asi bude,že vždycky trpí ten co víc miluje. plzáček |
| Kocour 15.04.2009 00:12 |
| Zajímavá myšlenka. ;-) |
