Dopis od přítele z léčebny

Čas běží,však přesto věřím tomu,
že jednou se snad vrátím domů,
že vezmu kartáček a pastu
a přijdu domů a už neoddám se chlastu.

Až zavřu dveře domovní,
pojme mě známá vůně
a práh mých dveří známě zavrzá
a čísi ruce obejmou mě.

Já budu člověk,jenž tu kdysi žil..
Kdy?-snad před sto lety,
a vám co na mě čekáte posílám tyto věty:
"Nebudu kouřit,nebudu pít,budu sice blbej,
ale budu fit!!"