Až k řece Styx
autor: teravloženo: 26.08.2009sekce: básně
Do němoty zpiju čas
Aby na mě zapomněl
V podkroví mé duše
Má příbytek smrt
A potom,potom
Vyzvu svou múzu
Ať šat my strhne
A hodí do plamene
Hladina noci temně září
Držím bílou růži
V rukou jako nůž
Snad se o něj znovu nezraním
Chleba život dělí
Na smrt
A na sousta
Ty je uspěchaně vkládáš do úst
Nikdy nebudeš syt
Každý den stojíš nad černým zrcadlem
Je jako asfaltová skvrna
Zahleděně se díváš do vlastních očí
Já schoulím se
A jako divé zvíře olížu si rány
Ve spirále zabloudili děti osudu
Možná že je zavedu
Až k řece Styx
Snad je Charón převeze
Teď rozplynu se jako mlha
Stejně mě tu nikdy nebylo třeba
známka 1.00přečteno 623 xhodnoceno 3 x
| Radka.M 07.12.2010 20:53 |
| Tohle je strašně krásný. A o to víc mě mrzí ten poslední řádek. Upřímnost vlastních citů - paráda, ale sebelítost je vrah básní. Když si ho odmyslím, řeknu, že ta básnička je geniální ve své bolesti. |
| Angela 15.04.2010 16:46 |
| A...1 |
| tera 22.10.2009 20:04 |
| děkuju :) |
| Sisinka 26.08.2009 23:22 |
| zajímavé,dojemné... |
