Zarámován v krvi

Jsem zarámován v krvi navždy,
nehledejte za mě náhrady,
"Já ještě žiju!"stále kříčím,
se slzami v očích do temna hledím.

"Jsem ztracen navždy?"ozvalo se mi v hlavě,
vím,že bych to nezvládnul hravě,
setřel jsem pramen krve stékající z úst mých,
cítím,jak rudá krev stéká po vlasech černých.

"Proč?!Proč se mnou takhle zacházíte?!
Čím jsem se provinil,že si tohle dovolíte?!
To ,že jsem upírem,je můj osud!
Tak to prosím tě jenom posuď!"

Krev už mi k bradě sahá,
osvobodit se by byla jen marná snaha,
"Doufám ,že budete brzy ztrestáni!",
to byla má slova poslední...

Za pár minut už konec byl,
to každý jenom tušil,
všude jenom krev a šílené ticho
a to věčné sladké temno...