Ulička

Hodiny na náměstí odbíjejí půlnoc. Vracím se domů jako poslední z oslavy patnáctin, které měla kámoška. Náměstí je pěkně osvětlené. Bohužel musím odbočit do uličky, kde je stěží jedna mizerná lampa. Jiná cesta domů není. Je tu ticho. Ukrajinci, kteří tu bydlí i s krysami, spí. Spí i ty krysy. Ulička je poměrně dlouhá, úzká a temná. Skoro na každém kroku tu jsou páchnoucí, přeplněné popelnice, po kterých ve dne lezou shnilí švábi.
Teprve teď jsem si všimla, že do ,,Ukrajinské“ uličky, vede jedna tajemná ulice. Projdu jí, třeba je to kratší cesta domů. Procházím a všímám si, že tahle ulička je ještě ponuřejší, než ,,Ukrajinská“. Nejsou tu ani popelnice, a tak se odpadky válí všude možně po zemi. Najednou zaslechnu dětský pláč. Poslouchám a blížím se k tomu hlásku. Jaké je to strašné zjištění, když zjistím, že ten pláč patří miminu ležící na odpadcích bez plen, bez ničeho.
Naštěstí mám v batohu svou nejoblíbenější mikinu. Dala mi ji máma, než umřela. Mimčo balím do teplé mikiny a vracím se zpět do ,,Ukrajinské“ uličky. Není o moc lepší než tahle, ale kdo ví, co by mě tu ještě potkalo. Podívám se, jak se ta ulice odpadků a opuštěných dětí jmenuje. Na ceduli sice ,,svítí“ lampa, ale na ceduli není nic napsáno. ,,Hmm divné“. Pomyslím si a rychle pokračuji v cestě s dítětem v náruči. Ještě pár metrů a jsme z ,,Ukrajinské“ uličky venku.
,,Stůj!“ zařval na mě divný chlápek s ještě divnějším přízvukem. Vůbec nevím, kde se tu vzal. Stojí předemnou a nechce mě pustit dál. Chytl mě za ruku. Bolí to. ,,Pusťte mě!“ křičím na něj. ,,Pustím tě, až mi dáš to dítě!“ vydírá mě. ,,Nedám vám ho! Bůh ví, co byste s ním udělal!“ brečím a nevzdávám se. Cítím za to dítě zodpovědnost.
,,Dej ho sem!“ křičí chlápek a vytáhl lesklý nůž. Lekla jsem se, ale dítě mu nedám. Dítě pláče. Tisknu ho k sobě. ,,Nedáš?! Jak chceš!“ zuří chlápek. Cítím, jak mi nůž projel hrdlem. Klátím se k zemi, ale dítě držím tak, aby se mu nic nestalo. Muž mi ho bere a prchá. Ležím na studené zemi. Skoro na konci ,,Ukrajinské“ uličky. Kousek od svého domova umírám…